O stylech a toleranci
Co o člověku řekne styl
Jsou různé styly, různí lidé. Já osobně víc než styly vždy řeším to, co má dotyčný v hlavě, jaký je. A tak byly časy, kdy jsem navlečená od hlavy až k patě v růžové seděla s partou punkáčů v hospodě plné hoperů, lítala po ulicích s osobami stylizujícími se do ema, ráda pokecala s rovnými kšilty nasazenými na příjemných, inteligentních hlavách a blbla s partou lidiček milujících japonskou módu. Ať to byl přívrženec jakéhokoli stylu, ať poslouchal jakoukoli hudbu, ať měl jakékoli jiné zájmy, které by měly podle dnešních pravidel vzájemné nevraživosti mezi styly být v přímém rozporu s těmi mými, všem jim byly společné dvě věci: byli to skvělí lidé, kteří mi toho hodně dali a kteří mě nikdy ani v nejmenším neposuzovali podle toho, co mám na sobě. A ani já nikdy neměla problém, s tím co nosí, nebo co jim hraje ze sluchátek… Bohužel dnešní společnost je plná lidí přesně opačných.
Styl nebo póza
Znám několik milovníků hip hopu. Při obětí mi kšiltem málem vyrazí oko a sami se div nezabijou kvůli kalhotům velikosti XXXL, co se jim pletou pod nohy. Nic proti nim nemám, protože jsou to zajímaví lidé s vlastním názorem. Žádná hloupá masa papouškující názory ostatních. Mezi jejich přáteli najdete nejrůznější lidi s různorodými styly a ani v nejmenším jim nepřijde zvláštní složení jejich party.
Pak je tu ta druhá strana. Mládež, které bych si běžně nevšimla. To by jim ovšem nesměl na celý autobus z mobilu vyřvávat nejnovější komerční rap stažený z netu (jo, časy, kdy se nosil na rameni obří magneťák, měly aspoň úroveň) a nesměli by každého člověka, který nevyznává stejné hodnoty jako oni, zasypat nadávkami, které nezapomenou doprovodit smíchem. Přece jenom, jsou to oni, kdo jsou cool. My trapáci bychom měli začít chodit kanálama.
Znám taky spoustu punkáčů, jejichž život by vystačil na několik bestsellerů. Dělaj skvělou hudbu a maj promyšlený styl. Žijou, dělaj si, co chtěj, píšou o tom texty a jsou sví. Ráda s nimi filosofuju a jejich názory mi přijdou neuvěřitelně originální. Je jim jedno, co kdo nosí za hadry, důležitý je obsah hlavy.
Po parcích se válejí různá individua s krabicovým vínem v jedné ruce a sežmoulanou cigaretou ve druhé. Na každého, kdo by s přivřením obou očí mohl být emo, pořvávají, urážejí a nezřídka nekončí jen u slovního napadání. Dřívější myšlenka punku už je u nich posunutá někam do závratných končin zevlování, ovšem jsou to jedině oni, kdo mají právo být punk. A kdokoliv jiný, kdo má třeba jen nášivku Sex Pistols a není správně punk jako oni, si koleduje dostat přes hubu.
Mezi mými kamarádkami se najde spousta dívek, na které by označení Barbie padlo jako ulité. Jsou to krásné holky, upravené, stylové. Mimojiné brilantní studentky. Neřeší nesmysly, dá se s nimi úplně normálně povídat. A mám je moc ráda, protože jsou takové, jaké by tradiční holky měly být: upravené, jemné, prostě holčičí. A jsou i kluci, kteří mají perfektně upravené vlasy, nedokonalosti pleti si zakrývají korektorem a boty jim ladí s páskem a kabelou LV. Jsou to milí, chytří kluci. Mají styl. Neodsuzují druhé.
A jsou taky partičky, které společně vymetají bary, posmívají se druhým, protože nemají oblečení podle poslední Kenvelo módy, ztrapňují a urážejí druhé, někdy v pořádné přesile napadnou někoho, jehož styl není žádoucí.
Originál
Většina skvělých lidí se nepodrobuje stylu, ale mění si ho podle sebe. Jsou originální, zvláštní, sví. A neřeší nesmysly typu „ty jsi emo, tebe mlátit“. To jen hlupáci se uchylují ke stylům, kde jsou vázáni nepsanými pravidly chování, vzhledu a nenávisti ke druhým, ač takoví vlastně ani sami nejsou. A jsou to pak ti samí blbci, kteří na tebe pořvávají, snaží se tě ponížit, vysmívají se… Možná se bojí, že být originálem, snadno se ztratí v davu, protože kolem sebe nebudou mít bandu, se kterou se ztotožňují. Možná jim je nepříjemné, že tě nedokážou přesně škatulkovat. Možná prostě jen závidí odvahu být odlišný. Přesto všechno to nechápu. Jsem schopná si na sebe vzít cokoliv. Móda je hra. Ne uniformita. Oblečení by nás nemělo svazovat. Nejen tělo, ale hlavně naši mysl.
Sečteno a podtrženo… Vždycky radši budu budit pozornost, než být na místě toho, kdo se svojí tuctovostí nadává. Já samotná proti lidem s odlišným stylem nic nemám. Oblečení je pouze povrchní záležitost, proč ji přikládat takovou důležitost a někoho kvůli tomu utlačovat? Růžová i černá jsou jenom barvy. Kenvelo i Nosferatu jsou jenom značky. O člověku oblečení říká jen to, co sám chce, aby o něm říkalo. A to často nemusí odpovídat pravdě. Podstatné je to, jak se dotyčný chová, co má v hlavě. Nemám tedy nic proti stylu, ale proti tomu idiotovi, co se za stylem schovává. Takže příště, až tě bude štvát, jak na tebe ostatní koukaj, zkus sama nejdřív přehodnotit svoje předsudky a chování vůči druhým. Ne nadarmo se říká, že se máš k lidem chovat tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě. ;)