Život není pohádka
Co by dal člověk za to, kdyby vše končilo dobře, jako v pohádkách, dobro vítězilo nad zlem a pravda porážela lež. Bylo by krásné, kdyby vše končilo větou „a dokud neumřeli, tak tam žijí dodnes“. Škoda jen, že v našem reálném světě tomu tak možná bohužel není a tak vše výše napsané můžeme potkat jen v pohádkách a podobných fantastických příbězích.
Nemuselo by být úplně všechno do detailů, jako v pohádce, stačilo by jen, kdyby přijel galantní princ na bílém koni, místo hnusného „obouchaného“ auta s chlapem, který se chová jako buran, mít hrad nebo zámek, na kterém by nebyla zima a ani bychom tam nemusely uklízet. Ale zase na druhou stranu, být princeznou, která má slíbeného ženicha už od narození, který se jí nemusí líbit, tak nepomůže ani to, že má bílého koně nebo velký zámek plný služebných.
Nebo, co třeba taková princezna, jež políbila žábu, ze které se vyklubal překrásný princ? Myslím si, že žádná z nás by žábě pusu nikdy nedala ani za předpokladu, že by se v ní mohl skrývat princ, protože nikde není napsané, že by byl bohatý, hezký, slušný nebo milý. To samé, kdyby ti nabízela cizí paní krásně červené jablko. Dle mého názoru jsou za prvé lepší jablka zelená a navíc v našem reálném světě, by asi většina z nás od cizího člověka nic jen tak nesnědla.
Vždyť i taková šíleně smutná princezna by byla považována za bláznivou, kdyby se „chovala“, tak jako ta v pohádce. To by jí lékaři posílali k různým psychologům a odborníkům, přičemž by nebyla svým okolím považována za úplně normální a stejně by ji žádný princ nechtěl.
A to jsem se ještě nezmínila o mluvících zvířátkách, které se v pohádkách objevují víc než často. Dovedeš si představit, že by na tebe začal mluvit pes nebo kočka, vykládali by ti své problémy anebo by ti chtěli dát moudrou radu? Určitě by je žádná z nás neposlouchala, protože, kdo by si nechal radit od zvířete.
Je krásné pohádky sledovat, ale nesmí se nad nimi člověk moc zamýšlet a už vůbec ne, je srovnávat s reálným životem, který je od pohádkového světa naprosto odlišný. I když by bylo občas pěkné, nějakou tu pohádku si na vlastní kůži prožít, tak buďme vděční za to, že si muže vybereme sami, bydlíme v útulných domovech a místo mluvících zvířat máme dokonalé přátele.