Komlexy, komplexy a zase komplexy..
Zná to určitě každý, nejen mladé holky. Komplexy. Na světě se potuluje tolik talentovaných, okouzlujících, nadaných, nebo třeba i oblíbených lidí. A každý má někdy pocit, že prostě nestojí za nic. Že nemá takové osobní kouzlo, jako ta holka z vedlejší třídy, že není chytrý na učení, jako většina třídy, že nebyl prostě absolutně ničím obdařen.
Chyba.
Každý, úplně každý, má něco, v čem vyniká. A to nejsou žádné utěšující řečičky.
Problém spoustu lidí je, že se většinou měří podle lidí, kteří jsou lepší, než oni. Všechno se pro ně odvíjí od nich. „Ona je oblíbená, protože je vtipná. Já přeci nejsem skoro vůbec vtipná.“ „On umí tak úžasně malovat, to moje vypadá úplně jinak a divně.“
Ještě každý je nějaký. Zatímco někdo umí dokonale kreslit zátiší, jiný zase zvířata anebo abstraktní kresby. A napadlo tě někdy, že tvůj styl kreslení by se někomu mohl líbit proto, že je tak jiný, že není jako všech ostatních? Někdo má skvělý smysl pro humor, ale tebe zase můžou mít lidi, protože si k tobě můžou přijít pro radu anebo prostě pomůžeš, když je to třeba. Možná ostatní nedávají najevo, co se jim na tobě líbí, ale to neznamená, že alespoň pro jednoho člověka nejsi v něčem nejlepší.
Vzhled. To je zrovna věc, o které bych neměla nic moc co mluvit. Ještě nedávno jsem si permanentně stěžovala. Na svoji malou postavu, na dlouhý nos, na vysoké čelo, neobjemné vlasy. Stěžuju si už pár let, samozřejmě, že to začalo pubertou. Ale když se teď podívám zpátky, jako bych nevnímala, když mi kamarád říkal, že jsem krásná, že se mu na mě líbí, jak jsem drobná, když mi spolužák řekl, že se mu líbí moje vlasy rudý jako vodopády krve. (No dobrá, to zřejmě nebude ukázková lichotka, ale pro mě je a něco je lepší, než nic, ne?)
Lidé často spoustu věcí prostě ignorují, když jsou zahledění do svých chyb. Jedno můžu říct – pokud se nechcete pomocí plastiky naprosto překopat, tak to nezměníte. Prostě jste se narodili s nějakými vadami. Ale i dostatky.
Lidi, kteří se podceňují, nemá nikdo rád. Koho by taky bavilo pořád poslouchat, jak jste tlusté, ošklivé, bez talentu, bez čehokoliv, co by mohlo lidi zajímat? No, vašeho kamaráda, který vás vyslýchá, zřejmě ne, protože se s vámi kamarádi kvůli něčemu, co se mu na vás líbí. Takže tak hrozné to asi nebude, pokud to máte komu říkat. Konec konců, i naprosto zkažení, špatní, nebo oškliví a ubozí lidé mají kamarády. Ano, většinou jsou podobní, ale můžete se inspirovat a místo snažení se vetřít do dokonalé party třídní hvězdy se začít bavit s lidmi vámi podobnými.
Další věcí je být trochu ochotný se z komplexů vykopat. Zkoušet nové věci, ptát se ostatních na názor. Kritika vás nikdy nezabije. I když to zamrzí, když se na něčem snažíte a lidem se to nelíbí, pořád máte na výběr: buď toho zdeptaně necháte a pokusíte se najít něco jiného, anebo se vykašlete na názor ostatních, budete se snažit dál a zlepšovat. Vždycky jde ale najít něco, v čem je člověk dobrý. Já jsem dobrá ve sprintech, kamarádka v bězích na dálku. Jestliže ti nejde sport, může zkusit tanec. Jestliže ti pohyb nejde vůbec, může zkusit hudební nástroje. Možností jsou spousty, jde jen o to chtít.Není dobré se podceňovat a žít nespokojená sama se sebou.