Špatné vysvědčení, za to se nestřílí
Je červen, prázdniny se kvapem blíží, ale než se dočkáš zaslouženého a dlouho očekávaného odpočinku, čeká tě ještě jedna již méně příjemná záležitost a to vysvědčení.
Vysvědčení je fakt vopruz, ona vlastně celá školní docházka je děsná otrava. Ale musíme si uvědomit, že se učíme hlavně pro sebe, aby z nás něco bylo. Alespoň mně něco podobného tloukli do hlavy rodiče už od první třídy. Ale naštěstí patřili k těm normálnějším a nekladli na mě přehnané nároky.
PŘEHNANÁ RODIČOVSKÁ PÉČE.
Každý rodič si samozřejmě přeje, aby jeho dítě bylo vzdělané, šikovné a nosilo samé jedničky. Pokud tomu tak není, nutí své děti sedět nad učebnicemi od rána do večera a za špatné známky je trestají. Jindy zase hledají příčinu v jejich učitelích. Často bohužel zapomínají, že nikdo není dokonalý a každý z nás má nárok na občasné neúspěchy.
Chtějí z tebe mít rodiče vzdělanou vysokoškolačku a ty jsi pouze průměrná, ale snaživá studentka. Je to začarovaný kruh, který nikam nevede, dokud tvoji rodiče nepochopí, že nezáleží tolik na tom, jaké známky nosíš, jako na tom, jak se snažíš a jak svědomitě ke studiu přistupuješ. Přehnané nároky a nepřiměřené tresty v dětech pěstují strach a následně psychické problémy. Často ze strachu z neúspěchu se stávat, že doma vše dokonale umí a ve škole nejsou schopni ze sebe vydat ani hlásku. Strach se prohlubuje a u slabších jedinců to může mít i tragické následky v podobě útěku z domu, či ještě hůř sebevraždou. V poslední době stále častěji přibývá dětí či mladistvých, kteří si ze strachu ze špatného vysvědčení sáhnou na život.
Píši o tom i proto, že sama mám s tímto vlastní otřesnou zkušenost. Je to už sice spoustu let, kdy můj spolužák Tomáš v den vysvědčení na konci osmé třídy spáchal sebevraždu, ale nikdy na tu hrůzu nezapomenu a ještě teď mám husí kůži. Podobně jak jsem zde popsala, od první třídy ho rodiče terorizovali učením a zahltili všemi možnými kroužky, protože věřili, že je geniální a bude z něho nejméně doktor věd. V první třídě to s jedničkami ještě zvládl, ostatně jako většina z nás. Ale pak se začalo ukazovat, že i přes jeho úmorné snažení nebude patřit mezi premianty. Ale zato byl velice přátelský, hodný a snaživý. To ovšem jeho rodičům nestačilo a za špatné známky ho trestali ponižováním, domácím vězením a každodenním doučováním. Vše vyvrcholilo v osmé třídě, když nám všichni tloukli do hlavy, že tohle vysvědčení je nejdůležitější a započítává se do průměru k přijímacím testům na střední školy. Když Tomáš dostal vysvědčení se čtyřkou z matematiky, na kterou opravdu neměl buňky, netušil nikdo z nás, že ze strachu už domů vysvědčení nedonese. Po cestě ze školy vylezl na komín staré továrny a skočil dolů. Našel se dopis na rozloučenou rodičům. Bylo v něm něco takového: zklamal jsem vás, mrzí mě, že jsem to nedokázal, opravdu jsem se snažil moc. Nemůžu už dál žít, nemám už sílu se učit, bojím se ráno vstát a jít do školy, bojím se vás a toho co bude následovat, už to dál nezvládnu.
Toto by si měli přečíst všichni rodiče, kteří mají na své děti velké nároky a plní si v nich své neuskutečněné sny. Milujte své děti i s jejich nedostatky, chvalte je za to, že se snaží, přes to, že nepředvedou stoprocentní výkony. Ruku na srdce, kdo z nás je 100%.
JAK PŘIPRAVIT RODIČE NA ŠPATNÉ VYSVĚDČENÍ.
Jestli víš, že ti hrozí špatná známka, svěř se rodičům předem. Klidně si promluv jen s jedním z nich, se kterým je rozumnější domluva. Zmiň, že ses snažila, udělala pro to maximum, ale na lepší výsledek nemáš. Klidně přiznej, že tento obor ti nejde, ale že se mu v budoucnu nechceš věnovat a že ti přijde důležité věnovat se spíše tomu, co pro tvou studijní i profesní budoucnost bude skutečně důležité.
Hlavně se nevymlouvej. Možná má polovina třídy špatné známky, protože učitel neumí látku správně vyložit, možná si na tebe učitelka zasedla, možná máš blbou známku z oboru, který je nesmyslný a nepotřebný, to ale teď rodiče slyšet nechtějí a jen by je tyto výmluvy ještě víc rozzuřily. Přiznej svou chybu, ale i snahu to změnit a doufej, že až skutečně dorazíš s vysvědčením, vezmou to klidněji, než když by to pro ně bylo do poslední chvíle překvapení.