Tchýně a uzený
Když si vezmu svou kamarádku, která je už druhým rokem ve vztahu, který plynule fungoval asi jen první týden vztahu a od té doby je to jeden problém za druhým, říkám si, že je asi prostě jen hloupě zamilovaná. Když mi ale řekla, co dokáže drahá matka jejího milého, vyděsilo mě to natolik, že jsem se jí divila, že ještě nevzala nohy na ramena. Já bych je totiž zcela určitě vzala. Moje kamarádka má teorii, že matky jedináčků mají v sobě jakousi zakořeněnou posedlost neustále své synáčky omlouvat, ať už udělají hloupost sebevětší. A tahle maminka je toho zářným příkladem. Je v pořádku, že synáček si občas zahulí, je naprosto v pohodě, že utrácí prachy, který vlastně nemá a je naprosto v pořádku, že deptá svoji přítelkyni, permanentně jí lže, hádá se s ní a zraňuje jí. Největší perlou všeho ale je, že maminka je schopná jít přes mrtvoly bez mrknutí okna a když se tihle dva na chvíli rozejdou, s tím že tentokrát je to „fakt definitivní“, nemá problém mojí kamarádce začít psát, že by se měla k miláčkovi vrátit, že jí má omotanou okolo prstu a celkově nemá potíž s tím začít si hrát na vztahovou poradkyni/dohazovačku širšího směru všech vztahů svého synátora.
Co podle mě k tomuhle chování maminky vede? Myslím si, že to není nic jinýho, než bezmezná mateřská láska. A o lásce je známé to, že její hranice se snadno překročí, protože jsou dost tenký. A nezáleží na tom, jestli vedou k vášni, nenávisti, nebo posedlosti ovládat druhé. Většina z toho je špatná, ale jen těžko napravitelná. Protože nikdo nikdy nemůže milovat jejich syna víc, než právě ona, maminka.
Samozřejmě, že existují i rozumné výjimky, kdy maminka přesně ví, kdy je její miláček dost schopný, aby se o sebe i svůj vztah postaral sám. Jenže pro všechny slečny, které narazí na maminky, které tohle poznat neumí, bych měla jen jeden malý výrok, který si v duchu můžou říkat, až jim jejich milá tchýně zase jednou poleze krkem. Tchýně a uzený jsou nejlepší studený…